Znáš to. Přijdeš na oslavu, pogratuluješ, usměješ se — a hostitel se zeptá: „Co si dáš k pití?“

Dneska řídíš. Nebo prostě jen nechceš pít. A upřímně? Nechce se ti to zase vysvětlovat. Chceš se bavit, vypnout hlavu… ale nechceš ji zítra ráno sbírat ze země.

Jenže zároveň platí i druhá věc: dobrý drink si zasloužíš, i když bude 0 %.

Hostitel otevře lednici. Ta je narvaná alkoholem. Podívá se zpátky na tebe a řekne: „Hele… nealko pivo, cola… nebo citronová voda.“

„Tu citronovou, prosím tě.“

Dáš si. První sklenička v pohodě. Druhá už je taková… no nic. Tak to přehodíš na colu, ať se ti trochu „srovná chuť“. A za chvíli zjistíš, že už nechceš nic sladkého. Tak skončíš u čisté vody.

Tohle se neděje proto, že jsi divný. Děje se to proto, že na oslavách je prioritou alkohol — a nealko se často odbude stylem „nějak bude“.

A teď ruku na srdce:
Stalo se ti to někdy jako hostovi? Že jsi musel přežít sladký radler, malinovku, colu… a nakonec jsi stejně skončil u kohoutkové?
A nebo se ti to stalo někdy jako hostiteli? Že sis řekl: „Nealko nějak polepím, ono to stačí,“ a vyřešil to dvěma lahvema limonády a jedním balíkem plechovek nealka piva?

A pak mi to docvaklo: nealko pro dospělý není „něco navíc“ ani „vedlejší kolej“. Naopak: je to základ.
A že „nealko jako za trest“ je jen společenský zlozvyk. Něco, co se dá opravit.

Je to až směšně jednoduchý: stačí mít po ruce dospělý nealko — ne sirup.

Od té doby mám jako hostitel připravený „nealko koutek“, který dospělý lidi ocení. A když jdu na návštěvu, už dopředu vím, co hledám: chuť, ne cukr. Dokonce jsem inspiroval i některé kamarády, kteří začali svou nabídku nealka postupně taky vylepšovat.

A jestli teď přesně víš, o čem mluvím… tak tady jsi na správném místě.